Všichni víme, že člověk je tvor společenský. Tady by se o tom dalo sice polemizovat, protože ne každý člověk je úplně stejný. A ne každý člověk je také plně společenský. Abych řekla pravdu, tak u mě to neplatí tak ani tak, protože někdy mi je opravdu skvěle, když jsem sama a když okolo mě nikdo není. Jenomže také jsou okamžiky, kdybych kolem sebe chtěla mít třeba padesát lidí a možná tohle by ještě ani nestačilo. A jsem spíše taková, že někdy jsem introvert a nikdy jsem také extrovert. Takže si dávám také záležet opravdu hodně na tom, v jaké společnosti lidi se pohybuji.
A opravdu nemám ráda takovou společnost lidí, kdy jsou všichni arogantní anebo kde se všichni jenom chlubí něčím, co získali anebo co mají. Já se také ničím nechlubím a nemám takové chlubily ráda. Proto jsem vždycky velice ráda, když třeba máme doma nějakou oslavu a jsou pozvaní samí přátelé, které znám a se kterými si rozumím. Vzpomínám si taky najdeme okamžik, kdy bratr slavil narozeniny a pozval si mou tehdejší bývalou nejlepší kamarádku.
Protože my jsme se s kamarádkou rozhádaly kvůli tomu, že ona mi přebrala mého partnera, se kterými jsem byla čtyři roky, takže se mi nedivte, že tu kamarádku jsem neměla ráda. Jenomže bratr s ní měl jeden románek, takže mě to urazilo. Ale věřte mi, že když se ocitnete ve špatné společnosti lidi, tak se potom nebaví vůbec nikdo, protože to je takové napětí ve společnosti lidí, že by se to dostalo jenom krájet. Takže raději, než abych byla někde v špatné společnosti, tak raději půjdu k sobě domů a budu sama, kde mi bude lépe, než kdybych byla ve špatné společnosti. Mám ráda veselí a také dobrou náladu. Jenomže bohužel zase jsem taková, že se mi lehce dobrá nálada pokazí. Takže si vybírám jen takovou společnost lidí, u které předpokládám, že bude veselá a správná.