Myslím si a předpokládám, že každý člověk by si přál mít takové bydlení, aby mu to tam vyhovovalo. Ale jednou jsem takhle slyšela, že prý osmdesát procent lidí je nespokojených, jak bydlí. Samozřejmě, že někdy si za to mohou lidé sami. Je potom logické, že když třeba lidé nebudou chtít pracovat a nebudou chtít jít do práce a budou chtít mít pěkné bydlení. Tak pochybuji, že na to dosáhnou, když nebudou mít finance ze zaměstnání. Například já vždycky chci, abych měla dostatek peněz, abych si mohla koupit to, co chci, protože já jsem docela hodně vybíravá.
A také jsme si s partnerem řekli, že bychom chtěli mít veliký dům. A protože já jsem tehdy pracovala opravdu hodně, zatímco partner málo, tak jsme se dohodli, že partner si ještě ke svému zaměstnání vezme brigádu. Alespoň třeba jenom na pět let, než si pořádně našetříme peníze bokem. My jsme si řekli, že za pět let si totiž vezmeme na hypotéku nějaký větší dům, ne úplnou novostavbu, ale spíš někde starší domeček na vesnici, kde bude hlavně veliká zahrada. Protože já už jsem si ji plánovala, že budu také chovat zvířata, a to hlavně slepice. A také jsem chtěla mít německého ovčáka a také dvě kočky a tohle samozřejmě nemůžeme mít v malém bytě.
Proto chci, abychom měli hlavně velikou zahradu, aby tam ta naše zvířata mohla být, aby tam zvířata mohla běhat. Proto jsem chtěla dům také z toho důvodu, že v bytě, když jsem bydlela opravdu celou dobu s rodiči a se svými sourozenci, tak nikdy také nezapomenu na to, jak jsme se tam všichni mačkali. Bylo to někdy opravdu stísněné. Také jsme se tam potom se staršími sourozenci hádali, protože nikdo neměl své soukromí. Měla jsem dva sourozence a všichni tři jsme spali v jedné místnosti. Bylo to opravdu stísněné a já jsem si řekla, že až budu dospělá, tak určitě si vezmu nějaký dům anebo opravdu hodně prostorný byt, protože už se nechci mačkat v malém bytě.